pondělí 10. února 2014

Proč storytelling?


SLOVNÍK STORYTELLINGU

Často kladená otázka. Frequently asked question (FAQ), tak zní v angličtině v prostředí internetu velmi rozšířená fráze. A právě relace češtiny s angličtinou bude určovat ráz tohoto slovníkového hesla. Nejdřív se zde vypořádáme s angličtinou. 

Temín storytelling má totiž v angličtině dost široké pole významů. Setkat se s ním můžete v různých textech a rozdílných kontextech, např. v oblasti osobního koučinku, marketingu a propagace, v učitelském oboru, v teoretických uměnovědných textech i publicistice atd. Prostě všude, kde se hovoří o vyprávění příběhů, technice a dovednosti vyprávět či přímo o takovémto umění. Schválně si zkuste zadat do internetového vyhledávače pojem storytelling a jen zběžně projděte pár nabízených odkazů. Při podrobnějším čtení rychle poznáte, jak volně se zde s pojmem storytelling zachází. A vezmeme-li v potaz, že povahu vyprávění může nabrat jakékoli delší (i krátké, samozřejmě) neformalizované sdělení, stává se storytelling takřka všudpřítomným. Např. v marketingu a propagaci se s tímto termínem setkáváme stále častěji, protože v této oblasti lidské činnosti dochází k intenzivnímu "znovuobjevování" této letité komunikační techniky.
Ve všech zmiňovaných užitích výrazu storytelling stále operujeme s významem "vyprávění příběhu". Liší se jen v míře obecnosti či konkrétnosti. Hovoříme-li o technice vyprávění (v rámci marketingové praxe), o dovednosti vyprávět (osobnostní a profesní rozvoj, pedagogika) nebo např. o ustrojení ve vyprávění příběhů v rámci narativních děl, jedná se zpravidla o obecnější uchopení pojmu, kdy navíc je storytelling včleňován (většinou v podřízeném postavení) do soustavy jiných prvků, často s vyprávěním příběhů souvisejících jen volně. Ať už jde o ekonomický účel a efekt v reklamě, vyprávěcí styl v rámci výuky slohu či např. o naratologickou práci, souvislost s prastarým uměním vyprávění je zde stejně rozvolněná jako mezi románem a pravěkým vypravěčem, který při záři ohně odhaloval posluchačům minulost skutečnou i mytickou.
A právě konkrétně umění vyprávět (obecněji storytellingové metodě) se věnují jednotlivci-vypravěči, sdružení a instituce, které se v mezinárodním prostoru sdružují pod anglickojazyčným termínem storytelling. Vlastně čeština (norština, italština atd.) má proti angličtině tu výhodu, že může terminologicky "umění vyprávět", jako uměleckou disciplínu, odlišit od vyprávění v obecnějším významu (od slohové práce, povídky, anekdoty vyprávěné v hospodě). Protože ačkoli se to možná nezdá, tak příprava storytellingového vytoupení stejně jako v případě každé jiné umělecké disciplíny vyžaduje odbornou a praktickou průpravu, aby bylo dosaženo zamýšleného efektu. Že něco takového není třeba, je stejně tak absurdní představa, jako kdybyste chtěli, aby někdo bez cvičení na klavír přehrál jen tak komplikovanou hudební skladbu či někdo jiný bez herecké průpravy rovnou zvládl roli ve filmu. Samozřejmě, že i s takovými eventualitami se v dějinách umění můžeme setkat (pravidelně jsou např. užívání neherci ve filmu), ale jedná se zpravidla o estetickými zřetely určované výjimky (určitě najdeme i mezi populárními muzikanty některé, kteří pořádně nevládnou svým nástrojem).
Pokud uznáme storytelling jako legitimní uměleckou disciplínu, pak neexistuje zřejmý důvod, proč odmítnout cizojazyčný termín pro její označení, když jsme do českého slovníku bez zřejmých obtíží vpustili pojmy, jako jsou např. videoart, performance či site specific. (A to jsou ty relativně novější, stejně tak bychom pak mohli v rámci jazykového purismu vyzvat termíny jako animace - oživení či např. komedie - zpěv kozlů). Navíc v případě, že cizojazyčný termín slouží také jako vhodný prostředek pro odlišení umělecké disciplíny od běžné lidské činnosti a v češtině nemáme vhodný ekvivalent spojující v sobě vyprávění (telling - tedy činnostní prvek) s příběhem (story - samotný předmět činnosti), tak není třeba se tomuto anglicismu a priori bránit.
Pokud jde o využití storytellingu ve školství, jedná se o problematiku poměrně komplikovanější, zde už mluvíme opravdu spíše o storytellingové metodě či přímo metodice. O tomto tématu se dozvíte více v jednom z následujících příspěvku do Slovníku storytellingu. V souvislosti s heslem "Proč storytelling?" jen poznamenejme, že při práci ve škole jsou využívány právě metody aplikované při přípravě storytellingového vystoupení. To samo o sobě nemusí být ovšem cílem vyučování (ale může). Krátké neformální storytellingové vystoupení učitele na začátku hodiny může posloužit jako motivační moment, zjišťování informací o osudech historické osobnosti zase může směřovat k motivovanému rozšiřování vědomostí u žáků či studentů a nebo prezentace dílčích cvičení třeba podporovat rozvoj jejich komunikačních dovedností.

Žádné komentáře:

Okomentovat