SLOVNÍK STORYTELLINGU
Základní myšlenka je jednoduchá: učit se vyprávět příběhy zpaměti je skvělý způsob, jak se naučit celé řadě základních dovedností. Děti, které se setkávají s příběhy prostřednictvím jejich poslechu a následného převyprávění, si utvářejí zásobnici vnitřního jazyka, idejí a imaginace. Z té budou později často čerpat při práci i v životě. Mluvení, naslouchání, důvěra, empatie, ideje, fakta, posloupnosti, zápletky... cokoli z toho je třeba, tak to vás storytelling může naučit.(www.storytellingschools.com)
V pedagogickém kontextu bychom storytellingovou metodu mohli s klidným svědomím zařadit mezi tzv. alternativní metody výuky. Jednak se jedná o prvek implantovaný do našeho školství z vnějšku, jednak její charakter naplňuje kritéria spojovaná s alternativními metodami vyučování: pozitivní přístup, vlastní činnost, variabilita, konstruktivní přístup, hravost, globální pojetí. Samozřejmě lze namítnout, že vyprávění příběhů je součástí školství od nepaměti, ostatně přímo do výuky slohu v předmětu český jazyk a literatura je zařazen tematický celek vyprávění a vyprávění vůbec je dnes nedílnou součástí výuky třeba v případě takových cizích jazyků. Navíc tzv. frontální forma výuky, tj. v podstatě stále nejrozšířenější způsob, kdy učitel dává žákům/studentům výklad učební látky, mnohdy nabírá podoby vyprávění (výuka historie, v podstatě jakékoli) a žáci/studenti jsou tak v pozici posluchačů příběhů.
To vše je samozřejmě pravda, ale narážíme tu opět na terminologické úskalí spočívající v rozdílu mez pojmy "vyprávění" a "storytelling". Pokud vnímáme storytellingovou metodu jako školskou aplikaci technik a metod požívaných pro přípravu storytellingového představení, nemluvíme tu jen o užití techniky vyprávění v rámci školní hodiny, ale o celém komplexu aktivit směřujících k vytvoření originálního (autorsky zpracovaného) vyprávění a jeho prezentaci před posluchači. Samotný proces vyprávění je finálním výstupem sledu činností a metod, zahrnujících např. brainstorming, práci s textem, kolektivní práci, prvky komunikační výchovy atd.
Metodika storytellingového lektora obsahuje řadu osvědčených a funkčních cvičení, která jsou volena a zařazována do programu příprav storytellingového představení s ohledem na stanovený cíl a potřebný efekt. Může jít o aktivity vedoucí k ujasnění tématu vyprávění, utřídění nalezených informací, procvičení techniky vyprávění, rozvoji fantazie a kreativity. Navíc se zde až příkladově pracuje s tzv. krátkodobými a dlouhodobými cíli. Jednotlivá cvičení mají jasně stanovený cíl, jehož má být dosaženo. Zároveň ale na práci odvedené v jednotlivých dílčích cvičeních se pak zakládá výsledná podoba storytellingového výstupu. Své využití najdou i materiály (většinou v psané podobě) vznikající při zpracovávání jednotlivých cvičení.
Pozornost si zaslouží také prvek motivace. Nejproblematičtější se jeví motivace počáteční, tj. jak přesvědčit někoho, aby se určených aktivit účastnil se zájmem a pozorností, které vyžadují. Většina metod práce při storytellingu si totiž nárokuje aktivní a tvořivou účast. Naopak, pokud jde o motivaci průběžnou a výslednou, zde můžeme pozorovat kladný efekt, např. i vlivem převažující kolektivní práce (lépe v menší skupině), kdy dochází k skupinové výpomoci mezi jednotlivými členy a sdílení výsledků. Jako velmi pozitivní lze hodnotit neintencionální učení se vědomostem a pojmům, pokud tyto nejsou vnímány jako výsledek samotného procesu učení, ale jen jako součást komplexnějšího úkolu (těžko si připravíte storytellingový výstup např. o Karlu Hynku Máchovi, pokud se nedozvíte něco o jeho osobnosti, tvorbě a době, ve které žil).
Užití storytellingové metodiky ve vyučování závisí na celé řadě faktorů, jako je např. odborná příprava učitelů, možná hodinová dotace, připravenost žáků/studentů na zapojování některých netradičních metod. Navíc se nemusí její uplatňování omezovat jen na produkční složku, ale může se zaměřit i na rozvoj schopnosti vnímat a interpretovat příběhy. Jako ideální (a do jisté míry ideál) se jeví možnost zařadit práci na základě storytellingové metody pravidelně do výuky v některém ročníku či více ročnících. Nejlépe pak na podkladu koncepčně zpracovaného učebního plánu, jaký poskytuje např. v rámci placených kurzů anglické sdružení Storytelling Schools, z jehož internetových stánek pochází úvodní citace.
Žádné komentáře:
Okomentovat